Odešel člověk, na kterého jste se mohli spolehnout a jen čas může zocelit tak velkou ránu. I když tělo je mrtvé, obraz ve vašich duších zůstává. Přejem Vám, abyste překonali brzy pro Vás tak velkou životní ztrátu.
Odešel jsi, jak si to osud přál, v našich srdcích a vzpomínkách zůstáváš dál. Roky plynou, jak tiché řeky proud, jen bolest nedá zapomenout.
Přeji Vám všem krásné vánoce, zase po roce. Věřte není vůbec lehké slavit vánoce pokud chybí někdo kdo tu není po roce. Byl příliš mladý, my ho měli rádi. Myslím na něho a hledám nový smysl, jsem jeho máma a on byl můj syn. Mějte se rádi, pokud tu všichni jsme, buďte kamarádi, pokud můžeme. Dělejte dobré pro své blízké, jednou to pochopíte, to je jisté. Mám Vás všechny ráda a jsem ráda že tu jste. Je to pro mne těžké bez mého syna vánoce. Ale je Vás hodně kolem mne a to mne dává sílu zase po roce. Díky, Hezké vánoce.
Přijměte upřímnou soustrast ve Vašem hlubokém zármutku.
Pro tichou chvíli, kdy duši blízké dáváme sbohem, přejeme Vám odvahu a sílu.
Slova nemohou vyjádřit smutek, který s Tebou cítím v této době.
Těžko se s Tebou loučilo, těžké je bez Tebe žít, láska však smrtí nekončí, v srdci Tě stále budeme mít.
To, že se rána zahojí, je jen zdání, v srdci bolest zůstává a vzpomínání.
Usínám, nechám si jen o Tobě zdát, vzpomínám, jak učil si mě smát, já žila šťastně celý ten čas, teď jenom truchlím pro jednoho z Vás. Odešels nechals mě tu, jak unesu tu samotu? Nemůžu přece sama být a dál bez Tebe snít! Jenže Ty už se nevrátíš, už můj smutek nevyléčíš, já pláču stále dál, opustil mě můj jediný král. Odešel, jen vzpomínky zbyly mi, snad je mu dobře, i když ne na Zemi. Ze shora s anděly dívá se na mě, ale proč pořád tak skromně? Vždyť Tys vyplnil celý můj život radostí, nepoznat Tebe, jsem hromádka neštěstí! Jenže teď tu nejsi, a já volám : kde jsi? Spíš… A už nikdy se neprobudíš…
Všechno má začátky, všechno má konce, kreslené pohádky, pohřební zvonce. Mezi tím život pomalu plynoucí a je nám líto, že vše je už na konci. Upřímnou soustrast.
Života jiskra v dáli teď uhasíná, však její teplé světlo nám v myslích a srdcích bude tepat a doutnat dál a jednou, byť byl by to sebemenší plamínek, rozžehne se a teplem svým nás opět zahřeje.
Další stránky: 1 2